Uprostred do noci kdyz se vtira cerna myslenka, vracis se do nejhlubsi sebe a zpovidas nebe, ktere te unasi po skoku z hrany zeme. Bude to den, co te stvori, jak fenixe z popela mrtvych hvezd. Bude to pevna v ruka v tve ruce, co stvori ten den zprostred cernoty smyslenych cest. A tak stojíš konečně na zemi. Na ty cesty, co kreslíš mezi cihly.

Dneska jsem se po dlouhé době odhodlal k tomu, že konečně tady něco sesmolim. Prohrabal jsem stará fotoalba a vyhledal fotky, které mě nějakým způsobem uchvátily a s kterými jsem se s vámi chtěl podělit. 150107 - výlet po praze.